Skip to content
1864–1942

KŘESŤANKA.

Josef Svatopluk Machar

Má lásko věčná, Ježíši, můj pane, přístave duše mojí opuštěné, proč otálíš, proč nedovolíš veplout, proč potácet se mám na vlnách žití?!

Mám plno světla v sobě – chci však k slunci, chci k slunci svému, Pane Jesu Kriste, neb světlo nestačí mi. Ku Tvým nohám jak poslušný psík chtěla bych se skrčit,

v Tvé oči patřit, slova Tvoje slyšet a snad by dokonce Tvá drahá ruka mou horkou skráň a vlasy pohladila – – Ty sladký miláčku můj, Jesu Kriste!

Hle, tolik lidí krví spečetilo svou lásku k Tobě! Tolik svědků tady Tvé mocné slávy! – Proč já, drahý Jesu, mám čekat ještě? Zapomněl jsi na mne?

Má duše čekáním je unavena, a krev má hoří, hoří, Jesu Kriste, a zapaluje sny mé a mé touhy a mučí mě – ó dej, ať vylije se

ta horká krev má, Ty se zahal do ní, jak císař se do pláště svého halí – ó požádej té horké krve na mně! Já k praetoru šla: – Křesťanka jsem, pane –

já pravila mu. Zadíval se na mne brunátný pohan: Nevadí, ó dívko, je škoda tebe, ale nevadí to. – A já mu znovu děla: – Nevěstou jsem

já Jesu Krista, jenž je králem světa, jenž bohy vaše rozvrátil a přemoh, by jediný vlád věčně na nebesích! – A pohan znovu zadíval se na mne:

– Co mám já činiti s tím, milé dítě? – – Chci smrt, ó pane! – a já prosila už, – chci k ženichu jít, otevři mi bránu! – Dal do smíchu se: – Je-li řádný člověk

tvůj ženich, počká na tě, dívko milá. Však nevěř tuze! Má-li dlouho čekat, pak snadno odvrátí se od tvých lící tvůj ženich nazaretský, neboť časy

s nich kouzlo setrou... a ty víš, že muži jsou jenom jarních květů žádostivi... – Já řítila se jako štvaná srna z praetury, Kriste... teď zde pláči, stenám

a Ty to víš, Ty slyšíš moje prosby a víš, co chvěje ubohou mou duší – proč nevyslyšíš, ženichu můj jasný?! Jak úsměv slunce plála prý tvář Tvoje

a jako hvězdy hořely Tvé oči – tak vypravují. Tak jdeš sněním mojím, když bdím, tak přicházíváš k lůžku mému, když únavou se zavrou zraky moje –

ó vezmi k sobě nevěstu svou, pane, mé žhavé, čisté tělo vezmi k sobě, dej vplouti v přístav loďce přeubohé a slunce spatřit strhaným přej očím!

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
KŘESŤANKA. · Josef Svatopluk Machar · Poetry Cove