Ve stínu voných oliv blíže cesty
usedl mladý rabbi s učeníky.
Svět nádherný byl. Nebe čisté, modré
a zlaté teplo chvělo svěžím vzduchem.
Nebeské ptactvo výskalo své štěstí
a polní květ se pyšnil ve své slávě.
Cyclamen rudé, modré anemony
i povztyčené hlavy tmavé iris
stály tu mořem, voněly a pěly
a radost měly ze slunce i sebe.
Složili mdlou skráň učeníci v dlaně
a víčka klesla na znavené oči.
S úsměvem vlídným pohled na ně rabbi
a potom zadíval se do krajiny.
A sláva toho dne mu vešla v duši
a hnědý zrak se rosil tichým štěstím.