Tak dobře řekl jste to. Z podsvětí
já vyvolávám antické ty stíny...
Tak vládce Ithaky, jenž viděti
kouř aspoň toužil svojí domoviny,
výparem krve kozlí přilákal
řad duší mrtvých, dovolil jim píti,
a stíny ožily a každý dal
mu zprávu o souhrnu svého žití –
však ithacký král v dálku upřel hled
a toužil slyšet pouze jedna slova,
ta řek mu vposled Teiresias kmet:
jak navrátit se zase do domova!
Tak vyvolávám dávných postav stíny,
jež oživují vlastní krví svou.
Zrak zaplane zas, ret se zachví siný
a ústa jich se k řeči otevrou:
své osudy i rány duší svých,
své bolesti i touhy svoje zdrané,
grotesknost žití, ironický smích
mi vykládají stíny vyvolané –
a tak ty duše hrdé v žití svém
a v zločinech i cnostech vždycky celé
posílám v naši zakřiknutou zem
a mezi duše plaché, zakrnělé...