Gelimer, kdysi vandalské král říše,
tři prosby, pane, s pozdravem ti píše.
Kus chleba pošli – ptát se není třeba,
kdy naposled jsem vůbec pojed chleba.
A potom houbu. Houby kousek chci mít,
oteklé oko toužím sobě vymýt.
A harfu rač mi poslat. V svitu luny
bít budu v rokli svojí v její struny,
chci hudbou písničku si provoditi,
již jsem si složil o svém pestrém žití.
Jen to mi schází k úplnému štěstí...
Tvým vojskem obklíčen a v tvé už pěsti
já neměl nikdy život veselejší
a nesmál se tak, jak v té pusté skrejši,
nad slávy marností a vlastním zvratem
a že jsem hyenám a plazům bratem!