A bude úžasný to, hrozný let,
jímž padne k Slunci vychladlý náš svět.
– Pojď, dítě, zhřej se! Pověz, jak ti bylo,
a jak tu chvilku na tobě se žilo? –
– Matičko, hrozně! Dítěti věř svému,
že rádo je, že už je konec všemu!
Já měla Kungfutse a Buddhu, Krista,
a na mém těle, matko, není místa,
jež čisto bylo by. Lží všecko bylo.
Sny, touhy nejkrasší, jež lidstvo snilo,
ničili lidé. Jsem dnes krve plna,
a vzduchu mého každičká ta vlna
je prosáknuta stony utrpení
a hymnou zla. Jsem plna zatracení
a kleteb žití – – Zřela jsem to, dítě,
a vídala tě trpět němě, skrytě –
leč to je život... Bylas pošetilá,
že o něčem jsi jiném stále snila –
jen to byl život... Pojď teď na mou hruď, –
jen oheň čist je. Čista zase buď! –