Jak u vás bylo? Nebe rozhvězdněno,
když vyšli jsme jak spiti na ulici.
Tak pozdě je už? S rozpálenou lící
jsme zřeli k oknu... bylo osvětleno.
A v hrudi – bozi, troufal sis kdy říci,
že tolik citů leží uzavřeno?
Jak žehnat ruce, jíž je probuzeno
to hluché pole minulosti spící?
Vznešené smutky, teskná rozželení,
sluneční radost vesen odumřelých –
co všecko taký klavír vzbudit umí!
Do tmavé dálky tichá noc si šumí
a s hora třepot hvězd zní rozechvělých.
A všudy tma. Jen v duši stínu není.