– Kdybys umřel... nevím – zahleděla
do prázdna se zeleným svým zrakem...
Kdybych umřel, já vím, moje milá.
Vím a povím: připravila by sis
šátečky tři, malé kapesníčky.
Prvý den bys tak se naplakala,
že bys dva šátečky promáčela.
Druhý den by stačil ti ten třetí.
Třetí den už jenom ručka tvoje
setřela by s očí bludnou slzu,
jež snad ještě třásla by se v řasách –
potom život s požadavky svými,
starost o dům, péče o kuchyni,
návštěvy by přišly, třeba myslit,
že je nutno také oplatit je,
živí mají jiné povinnosti,
než ti mrtví, kteří líně leží
v klínu země. Kdybych umřel, drahá,
tři šátečky, věř mi, dostačí ti,
tři šátečky a ta ručka potom.