Kam řítíme se? Věční bozi, kam?
Lže, zklamání a všude nejistota,
co velké bylo, je dnes holý klam,
a cynismus nám čiší ze života.
A nedovedem, nedovedem žít:
od kořenů svých dějin oderváni
jsme efemerky, kterým slunce svit
jen k mátožnému stačí kolotání.
Vše zrazeno, čím duše žila kdys,
ze všeho zbyly už jen fráze plané,
tu opakují – v lících vážný rys –
ty duše podlé, nízké, zaprodané.
Mdlo, úzko z všeho. Nemůžem se vzpnout,
ne hlavu vztyčit. Tušíme jen temně,
že přijít musí velký dějin soud,
buď napraví, neb shladí nás s té země.