A že ten pramen vlasů jejích, ví-li,
jak skvosty střežím vzácné, drahocenné?
Ach, zda ta hlava, na které kdys byly,
se na mě vůbec ještě rozpomene?
A naposled to všecko lhostejno je...
Co už mi odnes život v dravém toku!
Jen tobě divím se, ty srdce moje:
Jak by ti bylo stále dvacet roků!...