Jsou Herkulové postati smělé
se zbabělou duší v sportovním těle,
životní frašku svou tragicky lhou
a hrají ji vážnou a vznešenou hrou.
Nikdo by nepřiznal za živý svět,
že nerozumí básni, kterou čet,
že uslyšel hudbu, jež uši mu rve,
že viděl malbu, jež k smíchu mu je.
Že jeho den, měsíc, rok vyplněn
je řadou nicotných bublin a pěn,
že není, zač by zde chtěl život dát,
že neumí v zášti mít ni milovat.