On, realista, plá pro všechny sporty,
v svých názorech je krajním velice,
a ona tango zbožňuje a dorty
a posílává hercům kytice.
A květen sved je, večer plný krásy,
park voněl, hvězdy plály v modré tmě –
na gymnasium ona stýskala si,
on o sportu jí mluvil odborně.
Ach, láska, láska! On vždy hleděl stranou –
co její marně toužil, dychtil ret –
a potom začal chodit na kopanou
a opustil těch jejích patnáct let.
Tu pojala ji demonická pýcha
a nacvičila úsměv v zrcadle:
„Mě přejel život,“ důsledně teď vzdychá
a říká vyžile to, uvadle.