Fouché, jsem velmi nespokojen s vámi. Já uzdu svěřil vám a denně vidím, že oprať zmítá se, což důkazem je, že není zrovna v ruce nejpevnější.
Sire, rozumím, a přece nerozumím. i atentátu – Talleyrand mní ovšem, že policie má být vševědoucí, nu ovšem, když je policie – bystrá – –
Sire, někdy policie přivřít musí i obě oči... na příklad, když vidí, že prvý ministr – Oh, Talleyrand že – – že prvý ministr si platit dává
za různé líbeznosti cizím státem – Fouché! Tři miliony franků, prosím, smím-li tu cifru udat Veličenstvu. Toť z Bavor! Sire, vy víte vždycky všecko.
Dost o tom. Chci vám vlastně důtku dáti, že nemáte dost pozorlivé oko na emigranty – Sire, vím, vaší touhou že bylo vždycky spojit ve Francii
to vše, co bouřné časy rozervaly. Je řada lidí, děti staré šlechty, kdož netroufají sobě přímo přijít a složit vůli svou, Sire, k nohám vašim,
tož při zastávce vstoupí do mých dveří, jak rekruti, když k odvodu se staví. Já prozkoumám je, základy jim vpravím nového císařského reglementu –
a teprv potom dovolím si předvést je očím svého císařského pána – což Talleyrand zve: Fouché kuje pikle zas s emigranty... Víte, milý Fouché,
co chtěl bych jednou? Otevřít vám lebku a vidět mozek její v plné práci – – A viděl byste, Sire, jak věrně slouží dnem nocí jen Vašemu Veličenstvu.
Bah, frase! Fouché, uviděl bych mozek, jenž, kdybyste byl současníkem Krista, by myslil, třicet stříbrných že málo – – – mlčíte? Jak ten, jemuž ukřivděno.
V Palais Royal zas byla demonstrace včerejší noci: jistý Lebrun řečnil tam o Brutovi, volné republice – – v St. Antoine se včera dopoledne
odvážil člověk, Pierre Petit jmenem, kamenem hodit, když šlo vojsko mimo, po orlu pluku – vojsko o tom neví, já vím však – – Madame Staëlová zase
je v Paříži, a včera v St. Germainu jí vystrojen byl royalisty banket, ač na obvodu čtyřiceti mílí má zakázánu moji residenci – –
v St. Germain taktéž bydlí jistý Mayer, Prus z Magdeburgu, recte je to Smiles, anglický kavalerist, při tom špion – a takhle vyhlíží má policie!
Já, císař, musím tohle vykládati ministru svému! Jenž si troufá dodat, že tento seznam Jeho Veličenstva jest neúplný: onen řečník z Royal
je důvěrníkem mojí policie a vyzkoumat chtěl duše po kavárně – a byl by býval málem dostal výprask. Ten Pierre Petit neškodným je bláznem –
dnes sedí v chorobinci. Madame Staël k mé radě kvapně opustila Paříž již před banketem. A pan Mayer-Smiles byl dneska ráno velmi záhy vzbuzen
a předán námi vojenskému soudu... Ach, těžko sloužit takto zeměpánu, když zeměpán má miliony očí a přítomen je všudy jako Pánbůh –
leč Fouché troufá si i tady sloužit. Ba, Fouché ví, že včera k podvečeru osobnost jistá... v čelném postavení při dvoře Veličenstva... měla schůzku
se slečnou Fleury... Fouché ví, že bylo to v oranžerii... Dost. Jděte, Fouché.
Cookies on Poetry Cove