Sire, Vaše Veličenstvo poručilo, bych dostavil se – Bratře, moh jsem doufat, když jsem vás všechny, rodinu svou celou, z dna světa toho vynes na výsluní
– jak pohádka by se to mohlo zdáti – já doufat moh, že budete stát u mne s pocitem vděčné věrné odanosti – a zatím neznám po Evropě lidí,
kdož tak by házeli mi klacky v cestu a tak se měli ke mně bezohledně, jak vy, má rodina – Sire, já – Vy. Všichni. Jak dohromady, tak i jednotlivě.
Vy, Josef, Elisa i Karolina, – o Lucianu nechci mluvit ani – i Pauletta i Jeronym – já nevím, v té řadě komu přiřknout místo prvé.
Sire, mně jste právě přiřknouti je ráčil. Zdá se, že ten ho vždycky zasluhuje, s kým právě mluvím. Sire – pak vroucí díky. Nech špičatostí. Nemám zrovna času
let tvého vtipu stíhat. Chci ti říci, že k Hortensii chováš se jak sedlák a žalářník. A že to musí přestat. Sire, vím já nejlíp, kde mě střevíc tlačí.
Tos vypůjčil si z Aemilia Paula. On, šťastný, však se zbavil ženy svojí. Louis, bratře, hleďte, tolik málo stačí udělat spokojenou mladou ženu:
za každý pohled, každé vlídné slovo už vděčna je ti. Dopřeješ-li ještě jí trochu šperků, toalet a zábav – ráj na zemi má. Je to těžké, bratře?
Vy nakázal jste, bratře, bych se ženil – já oženil se. Nakázal jste s Hortense – já vzal si Hortense. To jsem ještě doved – víc nedovedu. Mluvíš jako dítě.
Máš ženu krásnou, milou, duchaplnou, máš syna – Ano, otcem jsem dle jmena. Že nestydíš se vyslovit věc takou! Sám nejlíp víte, jak je oprávněna.
Louis, kdybych v líc teď udeřil tě pěstí, nebylo rány, jež by kdy víc měla pro sebe práva. Tohle je tvůj důvod? Anglický žurnál by tak mohl psáti –
A psal tak – – – potom podpatkem své boty bych po něm šlápl místo odpovědi. Též sestra Karolina – Víš, že ona víc, než své hříchy, Hortense nenávidí?
Jsem bědný člověk. Odpusťte mi, bratře. Má nemoc, které nelze vyléčiti, jakoby černým povlakem mou duši potáhla navždy – trpím, bratře, trpím.
Bah, přemáhej se! Vůli měj – a všecko hned bude jinak. Slovo „nelze“ vyvrz z seznamu slov svých. Záporů rád nemám a slyšet nechci. Na shledanou, bratře!
Cookies on Poetry Cove