Je dívkou. Knížka poesií
o jaru, květech, blankytu,
místy se při ní slzy lijí,
neb verše ty jdou do citů.
V nich cudná láska skrytě plaje
jak rosa v nitru narcisku –
v blankytný hedváb vázána je
a zlacenou má ořízku.
Je ženou. Roman dějem skvostný
moh by být napsán v Paříži.
Na lících úsměv bezstarostný,
a duši pranic netíží.
Tak příjemné kams všecko letí
a jenom smysly oři jsou –
bar, milenec a muž i děti
a celý život jest jen hrou.
A stárne. Počestná to kniha
a tlustá kniha modlící,
do nebe obsah duši zdvihá,
má srdce, kříž a kotvici.
A knížky cudných poesií
jí vyrůstají na blízku,
blankytné vazby je zas kryjí
a zlatou mají ořízku.