Jsem jedním z francouzských těch reků,
jsem voják Napoleonův –
nic většího od dávných věků
svět neviděl do našich dnův.
Vůz Slávy zapřahli jsme sami
ku orlům našich praporů,
už roky hřmí nám nad hlavami
po světa širém prostoru.
Berlínem, Vídní, Neapolí
my procházíme, kdy jen chcem,
armády jejich zbijem v poli
a v městech těch jsme domovem.
Kde jaký král je – nejen dle jmen
my známe je až ku caři –
my viděli, jak držel střemen
našemu každý císaři.
Náš císař – armáda mu dala
kdys jmeno „malý korporal“,
náš císař jako vítr cválá
na bělouši svém dál a dál.
Svět pomalu mu bude malý
a my jdem za ním přebystře –
ráz – dva – tak dál a dále v dáli,
hůl maršalská je v tornistře.