Kraj by nebyl špatný, hochu,
jen kdyby měl slunce trochu.
Ale po nebi jde valem
velký chuchval za chuchvalem
bavlněných rmutných vln,
k zemi visí provázky z nich. –
Už je po těch velkých žízních,
po těch horkách. Nudy pln
člověk nehty kouše, zívá,
– nehledej v tom nadsázku –
rád by tak z těch provázků
dva, tři, čtyři chyt a splet –
buď zdráv! Ať tě těší svět!