K nebi oči točí, věštby vrhá, trhá
sebou v křečích nad budoucnem národa.
Bílé Hory mory, cizí jedy, vředy
pěje, v nichž se topí vlasti svoboda;
když však nachomýtne se jí v blízko kdosi,
koho ve věšteckém žaludku svém nosí,
sleze se třínožky, stají velké nářky,
požehná mu křepce tónem zelenářky.