Zas jaro! Nová četa brouků
z děr leze v pestrých štítech svých,
zas nová tráva šatí louku,
zas nové květy na keřích,
zas nové verše plné citu
se po kavárnách nyní čtou
o lásce, zeleni a třpytu,
vše psáno formou pečlivou,
zas promenádou hovor zvoní,
na šatu nový střih a tvar,
zas líc je vábnější než loni,
zas svůdnější je v oku žár –
to vše zde bylo přede rokem,
to vše je vždycky v jarní čas,
to přijde za rok lehkým krokem –
a přec jest to vždy novým zas!
A křídlem brouka, květem, básní
a zrakem, lící dívčinou
to volá: Hleď, jsou dnové krásní,
žij, miluj nežli pominou! –
A na loňskou tu komedii
si sotva vzpomínaje as,
teď člověk znovu provádí ji
jak vypískaný herec zas...