My chceme verš, jenž hněvně proklíná,
sní, kvete, pláče, maluje a zpívá;
my hudbu chcem, jež veršem mluvit zná,
sny koloruje, v těla duši vlívá.
A chceme dláto, které z kamene
vyloudí barvy, sloky, melodii –
to Umění X prosté, vznešené
jde z žití, žije a se v život vpíjí.
Ty usmíváš se asi potají
nad šedou theorií v tvůrčí pýše.
Nic platno – i Tvé barvy zpívají,
a v rytmech všecko hovoří a dýše.