Dny chodí v šeré barvě popele,
a tichý pláč jim často z očí spadne.
I člověku už slůvko veselé
je teď tak urážlivě nepřípadné.
Je všecko jinak: není příčin, sil
k šarvátkám doma, šerý mír je všude.
Dech v prsou se už dávno zatajil,
a čeká se, až zase nějak bude.
Čas pokání je, soudů, ortele,
máť Historie v mukách cosi rodí –
dojemno, že v té barvě popele
kol ní ty dny tak taktuplně chodí.