Jindy vzali
můj ruský slovník. Četli slova
i přiložený švábský význam.
A vhloubali se do krás řeči
i Turgeněva citovali,
jak oslovuje ruský jazyk...
Jak všecko ustoupiti musí
před plnou mateřštinou jejich!
Řeč plastická, řeč hudby, básní,
řeč mohutná, jak ruská země,
řeč důvěry a hrdé síly!
A oni se zde potýkají
s tou švábštinou a lidem jejím!
Voloďa učí u Berlitze,
Lizočka též má řadu hodin –
však jaké trmácení celkem
a jak má býti za rok, za dva?
A je to život? Stojí za to
pak vůbec žíti?...