Je marno vše: na brvách slzí tíha,
šept sladkých slov i úsměv laškovný –
mně v mysli leží čtená často kniha
z veřejné jakés půjčovny.
Když číst jsem začal, jak mi bilo v skráni,
jak oči mé ty stránky hltaly!
Tak tryskem šlo to naše milování
a stránky jen se kmitaly!
Já dočet... Pocit nadšení mě schvátil
a hrd jsem byl jak zvítězivší král –
za chvíle ty bych životem byl platil
a krev svou za ně dal.
A v pyšném tomto rozvášnění krve
jdu v knihu znovu – bozi, jaký děs!
Já viděl teď, co neviděl jsem prve,
můj královský háv kles...
Na stránkách něhy, poesie, vášně,
scen neviných i pochyb, snů i muk –
sled cizích prstů zjevil se mi strašně
a otisk cizích ruk...