A když se časem některý čas vydaří,
je z něho skutečně čas veliký.
Evropa v zbraních. Různí taškáři
žní dobu větří pro své praktiky.
U nás? Lžou, kradou. Kramář kramaří,
což koupené mu schválí jazyky.
A byvší ostří revolucionáři
jsou rozšafnými akademiky.
Nu, mohlo konečně by hůře být.
Skutečných vlků takhle přijít roje
a my musili s nimi slovně výt?
Či tak by náhle větry fičely,
že klobouky by lidé ztráceli,
jak ztrácejí teď přesvědčení svoje?