Když nějaké věci v národu
se povážlivě hatěj,
vypustí na ně úrodu
vod vtipných pan Čapek Matěj.
Za týden počestné horlení
mohutnou satirou vzkypí,
neb slovem i obrazem nelení
bíti v ně „Humory“, „Šípy“.
Za měsíc – by prvých nebyly
horší ty poslední věci –
v koutečku svém „Zvon“ si popílí
k poslední muce je vléci:
bard F. S. Procházka vmetne je
do epigramatických kamen –
tam shasne poslední naděje
i světlo života –. Amen.