Rychlík hřmí zelení roviny.
Je květen. Kraj světlem kypí.
Tři statné prorostlé dívčiny
pracují v záhonech řípy.
Ustaly. K vlaku se dívají.
Smějí se. Jsou šťastně mlády.
Osmahlou rukou nám kývají –
náhle se obrátí zády –
ohnou se, vyhrnou suknice –
vlak prolít kolem té řípy –
za ním zří ty tři se smějíce
nad vydařenými vtipy.
Vlastencům, jimž snad tím obrazem
zjitří se poctivé hněvy,
dodávám: německá je ta zem,
německé byly to děvy.