Znám obraz její jako dívčiny:
Vlas její v kroužkách po skráních se vije,
jí v očích tmí se vábné hlubiny,
a sněhem svítí bílá její šíje.
Čas s hlavy té vzal žold už povinný –
než teď v ní cosi vznešeného žije:
má hrdý výraz oné rytiny,
z níž zírá na tě Marje Terezie.
Z těch vážných očí pohled proletí
tvé nitro, že se musíš zachvěti,
však při tom zříš v nich dávné kouzlo plát,
a když ti shora kmitne šedý vlas,
tu plaše mníš, že Její Majestát
se ráčil teď dát napudrovat as...