Mám rád ty staré topoly,
jež klátí svými vrcholy
a od císařské silnice
zří do šírého údolí!
Mám rád je z jara nejvíce,
když větrů táhlé vánice
jim v dlouhých snětích hlaholí
jak steré divné polnice!
Když na ty sněti se všech stran
se slétá chumel černých vran
a houpá se v nich sem a tam –
co dole prachem sloupovým
vůz těžký s šedým plachtovím
tak zvolna jede – bůh ví, kam...