Už pět, šest nocí as
sen míjí víčka tvá,
– to přivírání očí tvých mě neomylí! –
Když nespí jeden z nás,
proč musí nespat dva?
Jdi, venku za rohem
mou Smrt uvidíš stát,
– už pět, šest nocí, vím, že stojí tam a čeká –
jdi, pošli mi ji sem
a ty jdi chvíli spát!