Hle, velký muž! Hle, chlouba společnosti, markyz de Raptal! Milostivě kyne král rukou jemu, luzným dámám bije rychleji srdce, zakotví-li časem
ten smělý pohled jeho v očích jejich, a Dubarry jej vějíře zve kyvem k své pohovce a s rozsvíceným zrakem naslouchá jeho nápadům a vtipům
a smává se těm aférám, jichž tucty zažívá rytíř bez bázně a hany, když na výboj jde v říši Venušinu. Již pouhá chůze jeho oku praví,
že jde tu soubor kavalírských cností, a gloriolou září kolem něho historky steré, všemu světu známé, rek salonů je, touha dívčích snění,
sok obávaný, neboť lvem jest srdci i kordu – nový Bayard, sláva říše. A taktní je, že nikdy nedopustí, by sestárla ta ona historie,
než nahradil by historkou ji čerstvou – jeť zářným vzorem nejvyššího vkusu. Hle, sotva týden tomu, kdy měl souboj s hrabětem de la Villiers le Bachet,
kdy tak mistrovsky kord mu v prsa vehnal, že hrabě pad jak podeťatý topol a nevzdych už – zas nový příběh chystá jazykům společnosti: začal dvořit
se Madame Sézanne, Madame Renée Sézanne, jež stoupá krokem laně a má oči, jak nejmodřejší chrpy v moři klasů a muže má, jenž nejsměšnějším mužem
je ve Francii: žárliv jako ďábel a zbabělý jak abbé – žádný básník si nevymyslí zápletky tak svůdné a napínavé! Celý dvůr je zvědav
na rozluštění téhle situace! – S hrabětem de la Villiers bylo jinak: byl starší již to šlechtic, kdysi voják královské gardy, markyzovi Raptal
byl přítelem a markyz v domě jeho byl jako ve svém. Hrabě měl tři dcery, vysoké, štíhlé, svěží krasavice, však plaché trochu, nedávno mu přišly
z kláštera teprv. Ty tři dcery sved mu de Raptal během jediného týdne a proto souboj. Sympatie všecky měl markyz ovšem, jakož vždy má pravdu,
kdo vítězem je. Ostatně byl hrabě dost staromodní: vdovec zasmušilý, jenž roky trávil ve svém zámku kdesi a do Paříže jenom proto přišel,
by v společnost své plaché dcerky uved. Dnes historka ta tedy zastarala a zájem dvora obrací se k tomu, jak zbabělý a žárlivý ten Sézanne
se zatváří, až dozví se, že nese ozdobu hlavy, již by závidět mu moh každý jelen versaillského parku. Věc nemilá – však každý přispět musí
k zábavě dvora: ten tak, onen jinak.
Cookies on Poetry Cove