A chtějí vidět ve mně bojovníka
s krvavým mečem, v tuhém pancíři,
jenž v sluje pohádkových draků vniká
a bije je, jak slušno rytíři.
A chtějí mít mě věštcem zachmuřeným,
jenž bídou dnů svých v časy příští zří,
hned varuje, hned hlasem povzneseným
o velkých cílech moudře hovoří...
I draky biji. Věštím po případě –
jak přikazuje moje svědomí,
a v činů svojich hezky dlouhé řadě
si šarlatánství nejsem vědomý –
však rád též svleknu krunýř i ty hávy
a posedím rád volně s přáteli
při sklence vína, zpěv kdy perlí hravý
a proudí hovor živý, veselý.