je v duši lidu. Z Republiky
však dýše na něj nuda šedá.
Chuť žroutů, špína politiky,
a hesla, jimž se víry nedá;
tenoři, herci – sevšedněli
i s koryfeji gymnastiky;
i mezi osvoboditeli
už není reků – na vše sedá
prach všednosti. A ustavičný
hlad romantiky v duši zívá –
co chcete – kde vzít nasycení?
Když bochník ne – pak aspoň skýva,
jak dává tisk ji pouliční
ve vraždách, lupech, znásilnění.