Chlév Augiášův čistím, moje drahá,
však nezhynu v něm. Není sudbou mojí
se zalknout v špíně. Vykonám svou práci
a umyji se v čistých proudech řeky
a potom – ano, jak to bylo potom?
To netvor jakýs, centaur jeden lstivý,
dá roucho černou krví otrávené –
ne, nemíním to. Leda, že bys měla
ty stín v své duši – – Ale vím, že v posled
má hranice stát bude v tváři nebes,
že tělo moje ztráví čistý plamen,
že v čem jsem žil, tím jistě nezahynu.