Ty ženy nejlepší jsou – vy to znáte –
o nichž se venku nejmíň povídává;
jsou domu svého spokojenost, sláva,
pro zvěř i čeleď štěstí vrchovaté.
I o tobě to, Helvetie, platí.
V skalnatém stavení svém žiješ tiše
a hrdě hledíš se své bílé výše
na sousedy, jak bouří se a katí.
Máš ticho, klid a upomínky zlaté –
viď, k svému střelci zíráš stále v pýše,
Tell Wilhelm... mládí tvého láska žhavá...
Leč sousedů škleb jaksi tebe mate;
prý nežil ani, prý to z bajek klišé – – –
Eh, tak se všem těm starším paním stává.