A kavalerist nemá krokem jíti –
mít oheň v krvi, v lásce být jak ďas
a pít a hrát a jako drak se bíti
a po třicítce skončit žití špás!
„Jak, generále, bez peněz už zas?“
– Ah, Sire, co ráčil jste mi uštědřiti,
já za noc prohrál. – Slunce plný jas
mu hoří v očích, bílé zuby svítí
z rtů dívčích. L’Empereur se usmívá:
„Nu, dám vám ještě jednou, generále,“
a do ucha jej štípe, „pozor ale –“
A u Wagramu koule bloudivá
mu vjela v čelo – lehce s koně pad
a úsměv v očích – žil i umřel rád.