Odporno! Hnusno! Odpraviti krále, jenž jiné viny nemá, než že právě Bourbonem zrozen, po svých předcích zdědil korunu krále! – Jistě nepřítelem
jsem tyranie – jsou však tyranové, jak Plutarch líčí je, tož Dionysos, jenž v Syrakusách vládl, Peisistratos, či vévoda můj, mladosti mé trapič –
oh, celým ohněm duše dovedl bych se vzepříti jim a těm věnce plésti, kdož zbavili by od nich vlast a lidstvo. Však Louis ubohý – jaký pak to tyran?
Zde jiný tyranem je: hydra hnusná o stotisících štěkajících hlavách, lid z řádů vymknutý a nespoutaně se valící jak oheň, který prchl
z míst, kde mu služba byla vymezena a vyšvihnuv se k střeše toho domu, krov uchvátí, pak vnitřek jeho ničí, nic nedbaje, že obrazy v něm, sochy
a knihy, odkazy to lidí velkých, ba, rozeběsněn rozhlíží se kolem, kam dále jíti, posílen pak větrem i na sousední střechu střemhlav skáče
a zničiv ji a dům až do základů, dál ještě letí – takto celé město, jež s láskou století nám zbudovala, vztek noci jedné shladí bez památky.
Jeť element nám každý pomocníkem, když zkrocen je a střežen – běda tomu, kdo uzdu pustí mu a vášni jeho dá pánem býti! A to plně platí
i o Svobodě. Vázána je řády, jichž bez trestů nám nelze odstraniti. A jenom v pořádku je harmonie, jež podmínkou je nejen věčné krásy
ale i štěstí. Kvetoucí strom vidět zničený mrazem – způsobuje bolest; společnost lidskou vidět rozvášněnou, krev hltající, vraždy páchající –
toť věru podívání nejhnusnější, jež člověku se může naskytnouti. A všichni dobří jako člověk jeden páž k páži musí povstat ku odvetě
a na nás, strážcích kultury té vyšší, na nás je protestovat z celé duše. Neb na tyrany – značí na každého, kdo násilím chce prosadit svou zvůli.
A lid, když tyranem se stane, bývá všech hrůzovládců vůbec nejhroznějším, tož jemu opříti se nejvíc třeba...
Cookies on Poetry Cove