Měl necitelné, chladné, rybí oči,
měl čelo nízké, tvrdé, nemyslící,
měl sklony surové, jak mají kočí,
již mlátí koně neodmlouvající.
Byl tupým šosákem, jak Franz kdys Druhý,
jenž nevznesl se klepů nad obzory
a bigotní byl, úporný a tuhý
jak Ferdinand, ten vítěz Bílé Hory.
Rodiny sešlé odnož nedočkavá
u trůnu čekal se rty sevřenými –
dnů příštích hrůza vála z něho tmavá
a plnila nás obavami zlými.
A zatím Osud i té jeho touze
i našim strachům smál se s ironií –
neb znal, že zjev ten bude v posled pouze
kamenem mezním dvou dob v historii.