– a to je osud můj. Když budeš na výsluní,
mě vidět nebudeš. Je dálka mezi námi.
Za mořem zeleným já budu, které duní,
za sedmi řekami a ještě za horami.
Jen když ti bude zle, když smutek v duši padne,
kdy ruce znavené se chví a mrazně zebou –
najednou ucítíš, že není dálky žádné,
že hřeju ruce tvé a že jdu věrně s tebou...