A bude-li zas jednou po naději,
a zřítí-li se v nic ten sen náš skvělý,
– ach, dějiny jdou často pomaleji,
než doufali jsme, věřili a chtěli –
my vezmem sebou do věčného míru
tu hořkost z žití v duši rozervané –
leč necháme zde naději a víru,
že nový mstitel z našich kostí vstane.