Zle už se vede v bouři irské lodi.
Zelená vlna hned jí pírkem hodí,
jak by ji k nebi vymrštiti chtěla,
a hned zas klesnouti jí dává zcela
do jícnu moře. Plavcům ruce klesly,
neb nadarmo je chtít bít ještě vesly
v soptění proudů. Také není síly.
Kapitán kleká zoufale v té chvíli,
o pomoc prosí světlou Matku Boží
a slibuje, že k oltáři jí složí
jak stěžeň této lodi velkou svíci –
v tom přeruší jej lodník slouchající
a křičí na něj: – Ale, kapitáne,
vždyť v celém Irsku vosku nedostane
se k svíci takové! – – Mlč, hloupý chlape,
kapitán syčivě se na něj sápe,
– nech slibovat mě. Zbaví-li nás trudu,
pak už s ní také trochu smlouvat budu
a jistě sleví – a zas prosí dále:
– Jak stěžeň velkou svíci k tvojí chvále
přísahám dát ti. Zrovna při oltáři,
kde s děckem svým dlíš v paprscích a záři...