Tak rozkaz děl – a tedy vyrazili.
Bajonet ku bodnutí napřažený,
důstojník vzadu s plným revolverem –
tož ku předu! Tu třeskly rány pušek,
pár ručních granátů se vzduchem mihlo
a prasklo suše. Povinnostné Hurrá!
a již se bajonet rve s bajonetem.
Hoch voják – student, vojna odvedla jej
od Homera, v němž se zápalem čítal
o slavných bojích příslovečných reků,
bajonet vehnal náhle v čísi prsa
a zaslech výkřik: „Mám tři děti doma!“
Nějaké modré vytřeštěné oči
se vyčítavě na něj upírají,
pak nahýbá se hlava, tělo klesá – – –
Hoch – voják stojí, chví se křečovitě
a náhle hlučný smích se dere z hrudi
a lomcuje jím, jakás rudá záře
se rozlevá mu v očích, mozku, uších
i na jazyku – a ten smích jej škrtí
i zachce se mu válet se s ním v trávě
a hodí na zem sebou – – –