Už je tak protivně rmutno
z těch románů a novel břichatých,
z těch pochmurných dram, detailních maleb
a veršů až k prasknutí vypjatých!
Vše známe. Nic není tajno;
zpitvány leží tu před námi
problémy ducha, hry nervů
a duše se svými vlnami,
křížení, dědičnost, milieu,
vliv časů, záhrobní duchů svět –
tak se to potácí v šabloně
ve plucích třesavých nelidských vět – –
Kde jsi, ó sílo života,
kde slunce tvé, světlo a smích?
Je tesklivo po tvém bouření
a po veselých paprscích tvých!