V přísně suché čtení vnořen
slyším náhle zvučné Hahó!
chlapčím hlasem vykřiknuté
pod mým oknem v ulici.
Zatočila se mi hlava,
neb jsem rázem cítil jasně,
že tu sedím, malý školák,
nad protivnou úlohou,
sobotní že odpoledne
leží venku v plném slunci,
na lukách že sebrali se
ku hře míčem soudruzi,
a já, že jim dlouho nejdu,
posla Jindru vypravili,
by svým Hahó! pod mým oknem
známý signál vykřikl –
jenom bleskem tenhle pocit
prolét překvapenou duší.
A zas sedím v jizbě svojí
přísnou knihu před sebou.
Ale přec jsem přistoup k oknu
Na ulici pusto, ticho –
vykřikla to moje Mladost
žert si tropíc bolestný?