Rozneslo se záhy po dědině,
velebný že pán už chléb svůj dení
nekupuje z čísla dvacátého
na náměstí. Divné myšlenky šly
hlavou zbožných ovcí, a z nich záhy
divnější se řeči vyvinuly,
poznámky a úvahy a soudy,
a z těch řečí, poznámek a úvah
vyplynula rázem rozhodnutí.
Neboť dá-li na pravo se pastýř,
v pravo berou se i dobré ovce:
kominice přestala brát chleba
z čísla dvacátého na náměstí,
taktéž Kvítek, šenkýř od „Medvěda“
začal hocha posílat jinam,
paní Kydlíčková, žena ševce,
Špatenkovi pozdrav nevrátila –
nad kterýmiž zjevy vdovec pekař
zamyslil se, zadumal se tuze.