Vdovec hudbu objednal i hudce,
na faru šel... A když vyšel z fary,
supě vrazil farář do kuchyně
zlostí zrudlý, s planoucími zraky:
„Špína člověk! Objedná své ženě
poloviční kondukt! Jidáš špatný!
Nemoc prý ho strhla, omlouval se.
Nemoc – ano, tu je vždycky dosti
pro doktory, loupežníky kapes,
na briol a letkvar z apatyky,
ale na poslední poctu groš dát,
chraň nás pánbů, nemá peněz, špína!
Poloviční kondukt! Počkej, chlape!
Dám ti kondukt! Ode dneška, Fando,
ať mi od něho nic nekoupíte!
Ani housky už ne, ani chleba!
Vánočky též dáte péci jinam!
Poloviční kondukt! Když tak jedná
držgrešle ta tlustě zazobaná,
co má člověk chtít na podruhovi?
Nádeníku? Poloviční kondukt!“
takto sluha Hospodinův kázal
služce svojí, tlusté hospodyňce.