Rok k roku člověk stále hlouběj cítí
ty podzimky... Mhy lebkou se ti plazí,
krvavé listy strom ti v duši hází,
dny slepé šlapou těžce po tvém žití
rok k roku hlouběj. Sny v těch šerých chvílích
jsou bolestné jak mroucí lásky snění...
A sní se jen o slunci... drozdů pění...
o vonných lukách... modrých o motýlích...