A láska musí býti vonná
jak rozhýřené lípy květ,
a sladce plynout musí ona
jak pilných včelek zlatý med –
A jako potůček být čistý,
jenž v idyle si bublává,
jak dítě nerozumná místy,
jak ďábel vynalezavá –
Vše rvát jak povodeň ta rmutná,
jak plamen šlehat do výšky,
jak podzim oddaná být, smutná,
a skromná jak sen jeptišky –
Pláč pod smíchem mít chtíc i nechtíc,
brát ostny trnů s růžemi,
krev pít a při tom duši šlechtíc
ráj s peklem tvořit na zemi –
Být plna slunné modré víry
hrýzt duši skepsi úpornou,
žít egoismem bez vší míry
a s resignací pokornou –
Mít jistotu a pochybnosti
i skromnost plnou nároků,
i žárlit, věřit s oddaností,
mít ostych věrných otroků –
Když bláznivé ty protiklady
a moudrosti ty zmuchlané
tu všecky nejsou dohromady –
pak je to vše – jen láska ne.