Do bezslunečných dnů dští spousta vtipů,
anekdot, žertů – strašná lijavice –
od chvíle, kdy stál Čech na špici Řípu,
jich národ jeho neměl nikdy více.
I bary, kluby, společnosti, sceny
tak onak šperkovat si touží noci –
a hlukem, řevem, tancem muži, ženy
se snaží hlod jakéhos červa zmoci.
Na venkov vyjdeš. Hle, druh z dávných roků!
Kdys chutí v boj a silou vzpínal svaly –
teď vzdychne zmrzen, schlíplý, mračna v oku:
Ne, tak jsme si to nepředstavovali...
Dny, týdny, roky bez radostných vznětů,
bez chuti k práci – jen tak, co je nutno –
a ve všem na šos věšíme se světu –
jak je v těch našich Čechách teskně smutno!