Až na dno duší, na dno srdcí viděl,
však nezhrd tím. Jen život zhořkl mu.
Miloval málo. Mnoho nenáviděl.
A úcty neměl tady k nikomu.
A co miloval, skrýval život celý
před zraky světa. Sám byl. A tmou spěl
ku světlu, kteréž jiní neviděli,
ku světlu, v něž sám málo víry měl.
I v boj šel, aby hlas ten tesklivosti
ohlušil nitra svého zoufalý.
I smál se časem. Onou veselostí,
když něčí kosti při tom praskaly.