Ach, kdyby bůh tak řídil dějiny
a jeho moudrost se v nich zrcadlila!
Snad snesly by je nervy dívčiny
a škola by z nich leccos vytěžila!
Leč my, my lidé, s hříchy, zločiny
a podlostmi jsme strůjci toho díla –
proud krve je to, výkřik jediný
vražděných duší, řev, jímž jásá síla.
A nejvíc se v nich bědná Pravda škrtí;
má ruce v poutech, oči zavázané
a roubík v ústech, v líci barvu smrti.
A což? Jsme lidé. Přírodopis praví,
že z rodu dravců. Proto, milý pane,
je dějepis náš brutální a dravý.