Ve starém Římě konsulem bych býval,
jenž pro zrušení kázně soudil syna
a pak se zrakem ocelovým díval,
jak se ta mladá hlava jeho stíná.
Za Innocenců byl bych církve děsem
a odevzdán byv svaté inkvisici,
byl bych nes – pohled upřen v nebe – s plesem
svou neustupnou hlavu na hranici.
Za Revoluce bos a otrhaný,
Francii v srdci, v očích plno záře,
byl bych šel přes hranice na tyrany.
Pak bych se byl dal zabít za císaře.
A zrozen dneska, pracuji, jak mohu:
jsem soudcem Věků, chudáků jsem bratem,
boj ohlásil jsem popům a jich bohu
a lotrů země své jsem zručným katem.